Nemovitostem se profesně věnuji přes 12 let, obchodu celý dospělý život. DreamTeam Reality jsme se Silvou Rumplíkovou založili v roce 2017 — a od té doby řešíme jednu otázku dokola: proč prodej bytu trvá měsíce, i když ho reálně chce koupit někdo hned první týden.
Odkud se vzal systém DDD
DDD — Prodej Do Dvanácti Dnů — nevznikl u tabule v kanceláři. Vznikl postupně, roky, z dat, z chyb a z přesného pozorování toho, co na trhu skutečně funguje, ne co si o něm většina realitních kanceláří myslí. Prohlídkový den, soutěž kupujících, garance vázaná na výsledek — každý kousek systému má za sebou desítky reálných prodejů, které ho buď potvrdily, nebo donutily předělat.
Jak přemýšlím o ceně a datech
Cenu nemovitosti nestavím na dojmu ani na tom, co soused inzeruje o patro výš. Pracuji s daty o skutečně realizovaných prodejích z katastru — ne s přáními prodávajících a už vůbec ne s nabídkovými cenami, které nikdo nikdy nezaplatil. Nabídková cena na Sreality je to, co si majitel přeje. Realizovaná cena z katastru je to, co je nemovitost skutečně schopná vydělat. Tenhle rozdíl je základ všeho, co v DreamTeam Reality děláme.
Startovací cena u DDD proto není trik ani podstřelená návnada — je to startovní čára závodu, ne cílová páska. Kdo si tyhle dvě věci splete, zaplatí to nakonec na obou koncích: buď zbytečně dlouhým čekáním, nebo zbytečně nízkou konečnou cenou.
Systém a člověk
DreamTeam Reality funguje na principu, že systém a člověk se nevylučují, ale doplňují. Já mám na starosti data, strategii a technickou stránku prodeje — marketing, oceňování, automatizaci, sledování trhu. Silva má na starosti to, co žádná tabulka nespočítá: naslouchání klientovi, orientaci v jeho osobní situaci a hledání řešení, které funguje pro obě strany, ne jen na papíře.
Mimo systém DDD
Jsem ročník 1971 a bydlím ve Valašské Bystřici. Doma mě čeká pořádná sestava rolí: táta tří úžasných dcer, děda prvního vnoučka a částečný táta ještě dvou dětí — syna a dcery, které patří Silvě. Se Silvou Rumplíkovou žiju už řadu let a je to jediný dárek k narozeninám, který jsem si kdy dal sám sobě — nadělil jsem si ji ke čtyřicítce. Od té doby spolu nejen žijeme, ale postupně jsme začali spolu i pracovat.
Znamením jsem váha, tak se nedivte, že často vidím obě strany situace. Možná někdy působím jako ďáblův advokát, ale snažím se, aby to bylo ku prospěchu situace.
Rád něco stavím a rád něco tvořím, a to platí doslova. Hraju na kytaru a ukulele, občas píšu vlastní písničky nebo si překládám rockové klasiky do češtiny — a jednou jsem si dokonce vyrobil vlastní třístrunnou kytaru, protože šest strun mi přišlo jako zbytečný luxus. Ze stejného puzení jsem postavil i několik pizza pecí a pár dalších věcí, které svět zatím nepochopil.
Zahradu spíš vlastním, než že bych na ni měl čas, ale co na ní vyroste k jídlu, radši sklidím, než abych to nechal shnít. U vaření a grilování platí podobné pravidlo — nadšení mám, talent o něco skromnější než jiní členové rodiny.
Dřív jsem volný čas trávil na vodě — windsurfing, kitesurfing. S přibývajícími roky (a nějakým tím kilem navíc) tenhle koníček v poslední době nahradilo zkoumání, co všechno umí umělá inteligence. Je to méně mokré, ale stejně návykové.
Moje oblíbené heslo: řídím podle toho, kam mi svítí světla.
Moje oblíbená místa: Dominikánská republika, Mauricius, Chorvatsko. Tam bych si dovedl představit žít. Vždycky se rád vrátím do Zakopaného nebo na poloostrov Hel v Polsku. Viděl jsem i Irsko, Británii, Itálii, Francii, Španělsko, Černou Horu, Bulharsko, Maledivy, Řecko, Turecko, Zanzibar a dokonce i v Maďarsku a na Slovensku jsem byl. 🙂